Pitová hlídka 1: Argus nealko

Ne všichni si mohou za všech okolností dát normální pivko. Někdo musí domů řídit, někdo má druhý den důležitou zkoušku a někdo občas musí vysadit alkohol z diety. Ale pokud jste stále alkoholici a prostě byste bez pivní příchuti nevydrželi, tak pito je jasná volba. Proto je nasnadě trochu snížit standardy a pustit se do recenzí i této méně početné kategorie nápojů. A začneme u značky, která zrovna nekřičí kvalitou, ale uvidíme, třeba dokáže překvapit.

Výlety s pívy?

Tak jsem našel svatý grál.

Pivní hlídka 3: Braník světlý

Braník je prostě srdeční záležitost... Někdo ho má jen prostě za takovýto bezďácký pivko, protože je prostě tak levný, někomu třeba i nechutná, ale já na něj prostě nedám dopustit. Začal jsem ho chlastat, v podstatě v době, kdy jsem začal chlastat.. V Praze, zvláště v dobách kdy jsem bydlel v Braníku jsem k němu pronikl ještě více a když jsem se potom ubytoval na poslední rok na kolej, lednička vždy obsahovala jedno až čtyřicet takových krásných, tehdy ještě hnědých, lahváčků...

Pivní hlídka 2: Richard světlý ležák

Je odpoledne, na oschlou kůži dopadaj paprsky jarního slunka a mě chytají chutě. To jsou ty první dny v roce, kdy se začínaj nesměle objevovat zahrádky a štamgasti dejchaj poprvý za čtvrt roku čerstvej vzduch.

Přemejšlim, který že to pivo bude mít tu čest stát se tím prvním recenzovaným. Přemejšlim dlouho a tak už nad tím nemusím přemejšlet, neboť mě předběhl Mamut. Co by to ale bylo, kdybych nekontroval Rychtáři nějakým ryze moravským mokem, že. Zašel jsem teda do kavárny Flexaret, kde čepujou pivo Richard, dílo provinčního pivovaru ze Žebětína poblíž Brna. Už u vchodu mávám na servírku, a než stihnu vytáhnout blok na postřehy, už je přede mnou, krasavec.

Výsledky pivního knock-out sprintu

Kocovina již odezněla, a tak přišel čas na sepsání článku o včerejší akci. Historicky první pivní knock-out sprint se uskutečnil kousek od Cikána za skromné, ale kvalitní účasti 6 závodníků.

Běžely se 3 kola na Zelím aktualizované mapce. Po úvodním scorelaufu se běžely 2 semifinále, které proti sobě postavily Kamendu, Aldu a Mamuta a Karima, Johnieho a Šabyho. Pouze 1 z každého postoupil do finálního souboje o vítězství, zbytek běžel své vlastní finále.

Pivní hlídka 1: Rychtář Speciál

Zdar pivsoni a pivdcery! Máme tu první díl našeho tradičního seriálu o českých ležácích.

MOF2

Jojo, je to tady. The sequel. Pokračování. Druhej díl.

Jasně, vždycky stojí za hovno (s čestnou výjimkou Betmena a Star Wars), ale stejně ti to nedá a valíš do kina. Pak deš domů a remcáš, že to stálo za hovno, ale kdybys to prošvih, budeš druhej den v práci muset sedět s peckama v uších a přetrpět vlnu spoilerů, než se ti podaří film sosnout z vyliž.to a definitivně se přesvědčit, že to fakt stálo za hovno. To ale nebude problém tohohle blogísku. Jasně, taky navazujeme na zašlou slávu před šesti a půl lety založeného blogu, ale. Tam, kde filmy mají vždy dvakrát větší rozpočet, my sme pořád rádi, když nám někdo nalije na sekyru. Tam, kde hrdinové řeší stále závažnější dilemata a musí předvádět hrdinštější kousky, my řešíme čím dál víc ty stejný hovna a tragédie, díkybohu většinou nad pivem. A v neposlední řadě, tam, kde filmy potřebujou miliardový kampaně, aby se o nich aspoň vědělo, my si vystačíme s tím, že se tady prostě zastavíš. Budeš mít důvod, rovnou několik.

Tím prvním a snad i zásadním je, že se nic nemění. Pořád je to Panchy, Johny, Zelí a v neposlední řadě Mamut. + hosté. Dalším důvodem budiž fakt, že skrze tuhle stránku získáte jedinečný přehled o konání HPL. Datumy, místa konání a třeba i výsledky. Všecko důležitý. Taky sme se shodli, že budeme vydávat jednou do týdne fundované recenze na piva všelikeré. Budeme si tak blíž, obrazně i přeneseně. Asi to bude každý úterý, po víkendu akorát čas, zkalibrovat rozvostřenej pohled a napsat zážitek. Do toho sem tam nějaká náplň do rubriky výblitky, kde se dozvíte třeba i něco ze závodů, nebo prostě jenom tak good ol'mof. A možná časem přibude i další rubrika s užitečnejma návodama (jak uhodit opici, jak masturbovat potichu, nebo třeba jak si nacpat kaktus do prdele).

Jak tohle datlím do klávesnice, na špičkách prstů se mi kupí krůpěje nostalgie, tak to radši pudem odpálit, nebo mě ještě budou chtít nominovat na Pulicera. První do toho bouchne Mamut se svým domácím chlastáním. JO!